Nemusíme se bát. Zatím...

WHO zatím (včera) nepřistoupila k radikálním krokům stran šíření koronaviru z Číny.Tamní úřady neberou věc na lehkou váhu. A dobře dělají.

Viry, což jsou vlastně nitrobuněční paraziti, mohou být metlou  21.století. Po objevu antibiotik Sirem Flemmingem roku 1928, což někteří považují za největší objev 20.století a také za to vědec dostal později Nobelovu cenu, se lidstvo víceméně vypořádalo s možnými fatálními důsledky bakteriálních infekcí. To ovšem neplatí pro infekce způsobené viry. Ne že by nebyla intivirotika, ale vzhledem k tomu, jak jsou viry schopny rychle mutovat, tj. měnit svou genetickou informaci, nikdy jich nemůže být po ruce dost a hlavně nemusí být včas.

To platí i o infekci koronaviry v městě Wu-chan, což je 6,5 miliónové středisko ve střední Číně. Zatím čínské úřady přiznaly necelých 600 nakažených a 17 zemřelých na atypickou formu pneumonie, přičemž nakažení zatím spíše ojediněle migrují do dalších zemí. Vzhledem k tomu, že nakažených může být mnohem více, je jen štěstí, že úmrtnost není vysoká (alespoň ve srovnání s předcházejícími virovými epidemiemi jako SARS- zang. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky "těžký akutní respirační syndrom", kdy se nakazilo na 8000 lidí a zemřelo 774 (zdoj. Wikipedia), což představuje 10% mortalitu. Zdá se, že horečky u postižených nejsou tak vysoké jako třeba u viru chřipky (tam až 39-40 st.C), což je sice pro pacienty příznivé, ale brání to snadnějšímu rozpoznání nemocných na letištích, nádražích apod. Zřejmě i z tohoto důvodu přistoupily čínské úřady k praktické izolaci města Wu-chan a jeho obyvatel,kdy z něj a do něj nelétají letadla, nejezdí vlaky ani autobusy a ti,kdo tam jsou byli vyzváni, aby město neopouštěli. Poděkujme jim za to.