V situaci, kdy se zemi daří, je vládnutí celkem jednoduché. Prostě ekonomika "šlape" a lidem se daří čím dál lépe, v ČR asi nejlépe za celou naši historii. Stačí to jen udržovat, nedělat hloupá rozhodnutí a nějak to jde. Pak jsou voliči schopni přejít i nějaké ty excesy. Záleží na kultuře a politické zkušenosti celého národa.
V době relativního blahobytu vláda rozdávala seč mohla, i když ne vždy potřebným. Přitom jsme byli přesvědčováni, jak to dělá skvěle, protože HDP každoročně stoupá a my všichni se máme celkem dobře. Přitom bylo zřejmé, že především firmy a jejich zaměstnanci a také celosvětová konjunktura měli lví podíl na hospodářském růstu. Tato doba skončila s nástupem současné pandémie někdy koncem února loňského roku.
Jako by tato změna vládu zaskočila. Samozřejmě, že nám období klidu a prosperity všem chybí. A nejde jen o peníze nebo o pocit, že můžeme skoro všechno. Nejvíce strádají děti, které nemůžou do škol, a to i když tvrdí, že jim to nevadí. Také všichni ti, kteří postupně přicházejí o své živobytí (kompenzace nás nespasí) nebo lidé, kteří každý den trpí odkládáním svých operací či dalších výkonů. Trpíme všichni. O to více bychom čekali, že se naše vláda nějak "vzpruží" a tuto pandémii a s ní spojenou krizi bude nějak rozumně řešit. Místo toho jsme svědky naprostého zmatku, nekompetenčnosti ministrů a nerozhodnosti premiéra a jeho snahy za každou cenu "mediální obraz" případných úspěchů (pokud by byly, rozuměl bych tomu) si přisvojit a případných neúspěchů hodit na jiné. Každý den se každý z nás může přesvědčit, jak něco nefunguje a jak vláda nebo premiér za to nemohou. Vždy je viníkem někdo jiný. My občané, kteří dostatečně nerespektujeme nařízená opatření, očkovací centra, která si to nedovedou spočítat, i když "je" vakcín dost, "jen" mají opožděný dovoz, mutace viru, které se šíří, jako by se to nedalo očekávat, atd.
Nyní sledujeme spíše politický než věcný spor o "nouzový stav". Nejsem příznivcem lock-downově pojatého nouzového stavu. Spíše nějakého konkrétního souboru logických a dobře vysvětlených a hlavně dlouhodobě udržitelných opatření. Což se neděje a ani se k tomu vláda nechystá. Vůbec nechápu proč. Ale pak se premiér nemůže (ale děje se tak) divit, že mu sněmovna neschválila další prodloužení nouzového stavu, stavu zjevně nesměřujícího k úspěšnému překlenutí pandemického období (prosím všímejte si, že nepoužívám a nikdy jsem nepoužíval termín "porazíme virus"). A už jsme slyšeli i z úst místopředsedy vlády, co vše nepůjde. Ale co půjde, to neslyšíme. Jak dál, nevíme. Nyní je to prý v rukách hejtmanů. Prý se musí dohodnout. Osobně to pokládám za další nuvěřitelný trik, jak odpovědnost vlády hodit na někoho jiného. V pondělí (teprve, ne již) má ministr zdravotnictví představit tzv. Pandemický zákon, tedy něco, co by nahradilo nouzový stav. Jsem zvědav, jak bude vypadat. Ale zřejmě nic nového. Mělo to být předložené již na podzim a schválené po důkladné diskuzi, nikoliv pod tlakem okolností. Zrovna tak návrat dětí do škol měl být připraven již dávno a nyní realizován...
Nenechme se přesvědčit, že za vše může někdo jiný. Za současný neuspokojivý stav může premiér, který neřídí stát jako firmu a ani jinak, neřídí jej vůbec!
